"...a najednou jeho srst zajiskřila a zrodila hvězdy..."
Divadélko, v kterém hraji. Rád vás v něm uvidím, tak přijďte!
********************
Společenství velmi milých a talentovaných lidí - zpěváků a muzikantů, s nimiž jsem měl tu čest spolupracovat! V současnosti pro ně připravuji nový projekt - muzikál!
********************
Divadelní studio,  jehož tvorbu mám rád. Rád se se jeho projektů účastním jako "light designer".
********************
Taneční divadlo, plné nadaných lidí. Také zde se zúčasňuji na tvorbě jako "light designer". Když už tančit neumím... alespoň svítím!
********************
Máte-li něco na srdci, běžte na kardiologii, nebo mi napište na tento mailík!

1kluk@seznam.cz

Příběh nedokončený... kdo ho dokončí!?
Na začátku všeho byl vítr. Ten starý dobrý tulák v otrhaném kabátě může za to, že nás zavál až sem do této zahrady v našem příběhu.
Často a velmi rád se v zahradě prohání a okukuje, co nového se přihodilo. Není ovšem žádná zvědavá drbna, jak bychom si mohli myslet. Je sice trochu nestálejší, jak už to u větru bývá, ale jeho zvědavost pramení ze starostlivé lásky ke všem. Rád prožívá příběhy všedních dnů, má jich plnou hlavu a srdce plné vášní, poletuje s tím vším až k nebesům, kde to vše ukládá do měkkých oblaků jako na oltář Bohu.
Náš vítr je trochu uličník. Sfoukne pampeliškám hlavičky, ty jen úlekem zapiští, zřejmě radostí, že se mohou účastnit letního sněžení.
Vítr se právě dotoulal až na okraj zahrady, k jednomu vzrostlému dubu. Má tenhle kout rád. Snad i pro ten strom. Chvíli ho obletuje, čechrá listí a kontroluje, zda jsou všechny větévky v pořádku. Když se dub větrem rozvlní, vypadá jako-by plul krajinou. Najednou se promění v loď, která brázdí v moři pampelišek a jitroceli, místo racků kosi, místo delfínů krtci. Větvemi probleskují sluneční prasátka, která se neustále mění a motýli na travnaté dece se je snaží chytit. I když se jim to nedaří, nejsou z toho rozmrzelí a hledají si dál své potěšení.
Náhle se dub spokojeně zavlní, protože zjistí, že je zde opět kosice, která často na strom přilétá. Dychtivě i něžně, trpělivě i nedočkavě jí nastaví svá dřevěná ramena, bedra, dlaně k jejímu odpočinku i sdílení. Rozevře listy jak jen může, aby jí ochránil před spalujícím žárem slunce i žití. Nesměle a nenápadně se jimi dotýká peří na konci křídel kosice. "To vítr", vymlouvá se dub, když je přistižen. Ale kosice ho už dávno prokoukla. Někdy jí stačí pohled, který jde až pod "kůru".
Vítr ví, že ti dva si toho mají dost co říci, a proto, aby nerušil, tiše odlétá dál na své toulky. Nás tu ovšem zanechává, takže můžeme být svědky jejich souznění v přebývání...
08.07.2010 01:09:19
velkykluk

Líbí se vám tyto stránky?

Ano (2569 | 38%)
Ne (2085 | 31%)
Děkuji všem, kteří zde byli a alespoň na chvilku posečkali a rozhlédli se! Snad se vám zde líbilo a příjdete znovu!?!
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one